S aikidem jsem začala, když mi bylo 12 let.  Tatínkovi se to líbilo, tak jsem to šla zkusit. Nic podobného jsem předtím nedělala a ani o tom neslyšela. Byla to jedna velká neznámá.
Bála jsem se, nevěděla jsem co mě čeká. Ze začátku mě to bavilo, ale když už trochu povyrostla, tak mě dětské tréninky přestávaly naplňovat. Když mi pak trenér Petr spolu s ostatními řekli, že bych mohla chodit mezi dospělé, neváhala jsem a šla do toho. Procvičujeme techniky podrobněji a více se toho naučím. Učím se nové, zajímavé techniky a dozvídám spoustu nových věcí. Díky tomu jsem se posunula.
Aikido mi přineslo psychické zlepšení. Zvýšilo se mi sebevědomí a začala jsem si více věřit. Před tím, než jsem začala na aikido chodit, jsem si moc nevěřila a podceňovala se. Překonávám svoje strachy
a hodně strachů jsem i odbourala.
Poznala jsem také skvělé nové lidi a kamarády.

Tereza K., 15 let

Začal jsem cvičit v 18 ti letech. Aikido mi dalo nespočet přátel, kteří mi jsou vzory v mnoha ohledech. Díky nim jsem se posunul v soukromém i profesním životě a považuji všechny členy oddílu za svou druhou rodinu. OSU!

JIŘÍ L., 24 let

Na aikido jsem začala chodit mezi 5. a 6. rokem. V tu dobu se aikidu začal věnovat i můj starší bratr. Přesto že jsme byli v přípravce, začátek byl náročný, ale s vřelým a entusiastickým přístupem instruktorů se mi podařilo dostat tam, kde jsem teď.
Na první tréninky vzpomínám ráda i přesto, že jsem se zpočátku cítila pod psa, protože všichni to zvládali levou zadní a já byla jak buldozer a neměla ponětí kde mám mít ruce ani nohy.
Zkrátka byla jsem dosti neohrabaná, ale i to aikido změnilo. Jsem všímavější, mám větší přehled
o tom co se kolem mě děje a snadněji zakročím a také se mohu soustředit na několik věcí zároveň mnohem lépe než kdysi. Ráda se pousměji nad tím, jak jsem neuměla ani postoj.
Naopak na konci mého prvého roku cvičení jsem udělala velký pokrok a teď s postupem času vylepšuji provedení a připojuji nové znalosti a cviky.

Zdeňka O., 15 let